Neděle, vstávám kolem 1200, Vest už je v práci, Toyotu si samozřejmě vzal, snídám kafe a poslední jedlou čínskou polívku a jdu pjéšo do resortu, cestou před dálnicí potkávám Guye se ženou, tak me hodej pres dálnici k House Keepingu, jdu k Vestovi do krámu, beru mu klíče a jedu do Princetonu pro jídlo a piva po tý silnici jak v rakouzskejch alpách, ale bez tunelů, mastim to fest, snažim se držet průměr nad 120kmh, rádio žádný, auto jede skvěle, tak ho chválim, když v něm neni moc lidí šlape jako hodinky, míjim ceduli Princeton 14km a silnice se zase zlomila do strašnýho klesání, tak jsem tam kopnul za 2 na automatu a brzdil jsem motorem a najednou ticho, dobrzdil jsem to brzdou a zustal viset dole v průsmyku na dálnici a nechtělo to nastartovat. Tak jsem to odtlačil asi 300 metrů do kopce, naboso, protože jsem měl jenom sandále a klouzaly mi v tom boty, na takový štěrkový odstaviště. Otevřel jsem motor, zkotroloval svíčky jestli maj kontakt, měly, tak jsem jednu vypojil dal konektor blízko karoserie a zkoušel startovat abych viděl jestli bude skákat jiskra a ono hovno, napadlo mě rozebrat rozdělovač, ale blbec jsem si zrovna ten den nechal doma kleště od Victorinoxu, naštěstí Vest zapoměl svůj malej švýcarák v kastlíku, takže jsem to rozebral, očistil kontakty, složil, zkoušim to znova a pořád neskáče, tak jsem ho zase rozebral a koukám že ta packa co se tam točí a dává signály těm svíčkám je na stejnym místě jako minule. Nechal jsem to otevřený, startuju, točim motorem a koukám že se ta svině nehejbe, tak mi to docvaklo, rupnul rozvodovej řemen, to švýcarákem nespravíš. Tak jsem odtlačil auto o kus dál, úplně na kraj, stopnul sem karavan, takovej starej páreček v něm byl, byli strašně hodný a dali mi studenou plechovku koly a já tam seděl na jejich obejvákový sedací soupravě a v těch umouněnejch rukách od motoru jsem sosal tu količku a vyprávěl jak jsem z Evropy a vlastně všechno od 82' a ten děda nás mezitim vez zpátky 60km do Manningu. Večer už se nic nestíhalo, oznámil jsem suše Vestovi že máme nepojízdnej trakař někde 60kiláků na východ u dálnice, domluvil sem se s Josephem, týpkem z Filipín (je jich tu asi 20) kterej dělá to co já jen jiný šichty, že mi pučí auto další den.
Pondělí, ráno jsem vstal, odběh na net na wiki mrknout jak se mění rozvoďák a nastavujou a časujou ventily pak jsem vzal Josephovi auto, nabral Vesta, pučil si od šéfa klíče a metrickou Golu (sokety) a jeli jsme k autu, rozebrali jsme to a rozvoďák na kaši, sundal sem víko od motoru, všechno vypadalo v pohodě nezvohejbaný, tak jsem si oddych. Dojeli jsem těch 14 km do Princetonu, nakoupili jídlo za 150 baků a 48piv za 100 a jeli jsme zpátky 70 do Manningu, Vest šel do práce, já nabral Josepha a jeli jsme 70 do Hope pro novej rozvoďák, kterej mi po telefonu slíbili, rozvoďák 65 Dolarů, zpátky 70 km a pak zase 60 k autu :) Tam jsme si to zvedli na hever, sundali kolo, rozebrali motor, a vyměnili to na kraji dálnice, Mac Gyver hadr. Docela akce musim říct, neměli jsme stahováky na ozubený kola, nic, ale dali jsme to, šlape to jak hodinky. Dokonce přijeli policajti a klasická otázka: " Everything under control? Yes sir. Thank you, Sir. Good bye, Sir". Ještě bych se měl podívat na alternátor, ale zatim to jede tak to nespěchá, je to tam trošku zbastlený, ale docela solidně a drží to. Takže na kolik nás vyšel nápad sjet si do Princetonu pro jídlo? 60 benzín pro Josepha, 65 Rozvoďák, prakticky dva zabitý dny a pak těch 150 + 100 za jídlo, suma sumárum 375 Dolarů a takovejch 16 hodin :) Jo BTW než jsem se rozhodl to opravovat na místě, volal jsem odtahovku aby mi řekli za kolik mě odtáhnou těch 14 kiláků do Princetonu a řekli mi že něco kolem 200 dolarů!! A pak každá hodina mechanika stojí 80 :) Takže jsme vlastně nakonec dost ušetili a máme novej rozvoďák zase na 100 000km. Večer párty na Site 5, piva dost, lidí moc, je tu fakt strašně moc mladejch lidí, každej den potkávám nový a nový je to jak nějaká pitomá High School tady, zvlášť mi nesedí že jsou to všechno Anglický Kanaďani, jsou takový moc Americký.
Úterý, vstávám pozdě,mám odpolední od 1400 do 2230, celej den nuda a večer záhul FST, uklidit celou hospodu, všude vytřít, záchody, umývárky, po práci Party na Site 5 prozměnu, seru to fest, protože mam dneska ranní, do postele ulehám kolem 0230 dneska .
Středa a budík nebudí, pípák nepípá, Fest nevstává a přichází pozdě do práce. Ten hovaďák šéf mi pustil lidi do fitka než jsem to stačil uklidit a ještě nezavřel bazén, takže když jsem tam rozespalej přišel o hodinu pozdějc než jsem měl už se mi tam toulaly nějaký ženskýa to ještě ani nebyla otestovaná voda v bazénu na kvalitu, nevadí, já v tom dneska plavat nebudu. Dopoledne záhul, práce až nad hlavu a zbytek dne jsem se poflakoval, bral jsem si různý auta a jel se dycky někam projet pod nějakou zcestnou záminkou :) Pil jsem kafe, nebo jsem šel do Bears Denu, což je takovej místní bar, kterej se otevírá až večer, tak si tam chodim na limonádu když je zavřeno, protože mam od všeho klíče a vysílačku a jsem hroznej mistr Janitor.
Zejtra máme v plánu trail na Mt. Frosty, 2400m vysoká, největší v parku, mělo by to bejt cca 29km, plán je dát to za 8 hodin, tak uvidíme. Zítra jsme oba off tak toho chceme využít.
