Nějakou dobu jsem sem nic nehodil, tak se pokusim vyhrabat z paměti co se všechno stalo.
Takže po Heater Trailu v Manning parku jsme nasedli do kočáru, sjeli si těch 1000 vejškovejch po gravel road zpátky na dálnici a pokračovali jsme do Princetonu, "město" asi 70k od Manning Parku, dost šílený místo, vystavěný v poušti v místě kde se rozdvojuje HWY. Zastavili jsme na kafíčko, který se tu zásadně dolejvá dokud nemáš dost bez doplácení a seděli jsme v takovym dineru, pak už jenom benzín a zpátky na HWY3 směr Kelowna. BTW tady jsem poprvé pocítil jak máme proti všem strašně malý a slabý auto, i 16ti letý spratci tu maj Ford 250, což je asi šestilitrovej pickup.
Do Kelowny jsme dorazili kolem 7-8 večer, Vest vytáh LP a vyhledal hostel, nejlepší hostel na světě, nehoráznou fortunou jsme získali dvě postele, ale jaký jsme měli štěstí jsme ani netušili, zaplatili jsem na jednu noc, ale po dvou hodinách jsme už věděli že tu budem nejmíň noci dvě a ve dvanáct v noci jsme předplatili hostel pro oba na dalších 8 dnů, takovej to na nás udělalo dojem :) Hned jsme si zabrali dvě místa na terase odkud jsme všechno a všechny viděli a kde kolem nás museli vždycky všichni projít když šli do kuchyně nebo kalit na terásku. Nezvedli jsme se po asi 5 hodin, aby všichni pochopili, že ty dvě místa jsou už prostě naše a že nejsou tudíž pro nikoho jinýho. Pochopili. První hoďku jsme seděli a kecali sami., ale pak se postupně začali šourat odevšaď lidi a nakonec se kolem nás sedících značících si teritorium rozjela nehorázná kalba. Což mi připomíná že vlastně když jsme vlezli do hostelu, tak přiběh nějakej klučina a řiká ať mu prej dám raketu, se ho teda ptám proč jako a on že má narozky, tak jsem mu narval :) Ale zpět, kalba, všechny už známe, se všema sme strašný kámoši. Máme dost, deme spát do nejlepšího pokoje v celym hostelu a já fasuju !double!, slovy: D A B L B E D, ulehám a spim.
Ráno jedeme do "města" do infocentra, kde necháváme jako klasický čecháčci auto, abysme neplatili na hodinách a jdeme si ty dvě hlavní ulice, co formujou centrum, projít. Po návratu na nás čeká dárek ve formě první pokuty za asi 50 baků, což mi připomíná že jsme jí ještě nezaplatili, kua! Jinak v kelowně je hrozný vedro, ale tim myslim fakt hrozný, ne vedro typu "voe to je vedro, poď na jedničku na zahrádku" ale vedro typu " kua jdi blíž u silnice Veste z tý stěny to strašně sálá, mi to uškvaří ruku voe" Na hostelu poznáváme Trevora z AU kterýho taky vystěhovali z místnosti č.6 do místnosti č.1 což je naopak asi nejhorší místnost v hostelu, ale nám to nevadí. Pořád žijeme z dablčízů a velkejch sprajtů a jezdíme se koupat každej den, začínáme se docela nudit.
Z nudy jsme se rozhodli najít si práci, jdeme do nějakýho Immigration Centre a řikám tý bábě: "chci pracovat v IT zhruba tak tejden a chci tak 45-60 dolarů na hodinu" a ona mi řiká: "ne, pudeš trhat jabka za 10", tak jí povídám: "dobře". Ve FR centru mluvíme proti pravidlům Anglicky a za odměnu dostáváme kopii s adresama sadů, jedeme zkusit jeden na blind. Najdeme adresu, Vest naviguje dobře, když má v ruce mapu mluví eště míň. Prostě sme mu vjeli do sadu, zaparkovali auto před jeho barákem, vzbudili mu ženu co se vrátila z JAR a neví co se děje, jakej je den nebo kolik je hodin a zeptali se :"Brej den, nemáte nějakou práci?", ale manžel byl někde na traktoru a žena jak sem už řek ví tušku, takže srát, další sad je na druhý straně města, tak jedem.
Plantáž jsme našli, mluvíme se starym Kishem, bejvalej maďar, co do Kanady utek v 53' s 3 letou mezizastávkou v UK, tak jsme si počekovali :) Kishovi se líbíme, bere nás, zítra ráno v pět začínáme. Taky jsme viděli hromadu stanů pod jabloněma, hovaďáci v tom sadu snad i bydlej. Jedeme na pláž a na hostel, protože na to máme, nebydlíme v sadu a máme auto a jsme z Evropy.
Žádné komentáře:
Okomentovat