Tak jak?

Feste, rychle sem neco napis, aspon nejaky prvni dojmy z montrealu, at mame s megan po ranu co cist, hehe. Koukam, zes to tu poradne neupdatoval pekelne dlouho a spousta lidi by nejakej ten tvuj prispevek urcite ocenila..uplne te vidim, ze tam radis, jak cerna ruka, tak sup sem s tim..a nezkousej volat k nam domu, vis ze ten telefon co? No nezvednu ze jo..

Intermezzo

Poslední dobou se nic moc neděje, sem tam párty, noční šichty, pracovní proces mě nebere, teploty klesly o 20°C, s Vestem jsme běhali s kánojí po lese, jamming night, na autě se serou brzdy, snad pojedem do Okanagan Valley zase, ježiš jak mě ta práce sere, potkali jsme prvního čecha na stejnym programu jako my - Kamil, málo času, málo peněz.

08-09/08/08 - Forest Fires

Ještě jsem zapoměl,

posledních pár dnů tady bylo docela sucho a včera se přihnala buřina, kluci napočítali v noci osm blesků a z těhle osmi blesků vzniklo 7 požárů, to je slušná úspěšnost, ne? Chviličku tady lítalo ve vzducho kromě hasících vrtulníků a letadel i slovo evakuace a všichni jsme už dostali instrukce kde se sejdem v resortu a pak máme prej kdyžtak spicha 70 kilometrů v Hope :) Na to, že tu je asi jedno auto na 15 lidí, to brali docela v klidu všichni :) uzavřeli nám Heather Trail, to byl jedinej trail kam můžou japonci vyjet ve svejch Jeepech a česi ve svejch Toyotkách až do 2000 metrů, pák si dát 10min okruh a zase zpátky dolu do restošky na kuřátko, nebo rybyčku. Tak se mě dneska jedni ptali kam teda jako můžou jít, když je ten Heather Trail zavřenej, vyfintěný byli v nejnovějších Hi-Tech hadrech, boty snad co choděj i samy a hůlčičky nosili a píchali s nima i ty tři schody při vstupu do hotelu, tak jsem jim navrhnul Mt Frosty, že tam je hezký vyhlídka. Na otázku jestli se dá vyjet autem až na vrchol jsem se jenom usmál a když jsem jim na další otázku odpověděl, že to je trail pro ně tak na 10 hodin a že jestli to chtěj stihnout za světla tak by měli do půlhodiny vyrazit, tak se zase usmáli oni a odešli :) Holt každýmu co jeho jest, BTW odpoledne jsme Heather Trail otevřeli, takže Japonci snad dostali co chtěli, jako každý správní zákazníci utráceči, co si kupujou trička s nápisem Manning Park a nechápou že tu prostě neni mobilní signál ani high speed internet.

07/08/08 - Mount Frosty

Po dalších dvouch úpornejch dnech v práci, která mě neskutečně vytáčí, protože ten kdo mi sestavuje rozpis asi moc rozumu nepobral a dává mi ranní hned po odpoledních, takže mám asi 2 hodiny na spánek, se nám podařilo vydat se zase trošku na trail. A to trail, kterej se zprvu zdál docela těžkej, ofiko prej 27 kiláků loop, ale nakonec jsme šli asi jenom 22.

Den začal tím že jsem zaspal, protože ..... ani nevim proč, prostě jsem zaspal, já docela často zaspávám. Takže v 9:15 jsme naházeli to nejnutnější do báglů.(To nejnutnější = pro Vesta: voda, chleba, plavky, sluneční brejle; pro Mě: celta, dva nože, provaz, kus drátu, náhradní trička, větrovka, jablko, plavky, náhradní boty, mikina, kšiltovka, šátek, obinadlo, antiseptický náplasti, GPS, PDAčko, řidičák, pas, občanka, kreditky, kšiltovka, další kus provazu), bágly do auta a přiblížili jsme se o 5 kilometrů k Lightning Lake, kde jsme nezaplatili parkování a našlápli do lesních serpentýn. Z počátku docela nuda, prvních asi 6-7 kiláků jenom nabíráme vejšku z počátečních asi 1250m do zruba 2000m a pak když vylezeme z lesa koukáme na neuvěřitelný pláně porostlý kytkama a sem tam stromem, podle "LCDčka" co tam někdo nahoře zasadil, prej až 2000 let starejma. No po pravdě na 2k nevypadali ale budiž, jsem tu novej, hádat se nebudu. Takže po těch 7 kilákách, přišel tak kiláček odpočinkovej, rovinka, výhledy výhleděj, kytičky smrděj, sluníčko pálí, atd.. víz pozitivních věcí mě nenapadá a pak se nám otevřelo to co nás ještě čekalo. Zbylejch 400-500 vejškovejch metrů se leze v podstatě kamenopádem, snad to je někde na fotkách, docela mazut, to jsem ještě v životě nelez. Nahoře jsem mrknul na GPS a ušli jsme 11 kilometrů a nastoupali 1150m za 3.5 hodiny, to neni špatný. Jo BTW Mt Frosty má 2408 a je to tady v parku oficiálně nejvyšší hora, což trošku nechápu, protože hned vedle je ještě jeden vrcholek a ten má 2423m ale z nějakýho důvodu o něm neni nikde ani zmínka. No a jak tak nahoře koukám do GPSka, tak jsem si všim dvou jezer, který by měly bejt na úpatí Mt Frosty cca 400metrů a 400 vejškovejch od nás, z vrcholu nebyly vidět, protože jsou směrem k USA hranicím na jih, BTW byli jsme asi 300 metrů od USA :) Tak jsem nahoře vyslal Vesta na okraj a fakt tam byly. Jezera. Dvě. Zase bude někde určitě fotka. Byly dvě hodiny, takže jsme rychle odhadli, že bysme to měli bejt schopný dát dolu a zase zpátky na vrchol a pak k autu do osmi za světla, když do toho trošku šlápnem tak i s koupánim. Sestup to byl hodně nepříjemnej, protože dolu samozřejmě žádnej trail nevede. Po prvních asi 100 metrech se se mnou pár šutrů utrhlo a prsty mi uvízly v jednom z nich tak jsem si je málem urval, ale neurval :) Což mi připomíná že mi Vest před asi 4 dnama solidně zabouch, a schválně řikám zabouch, protože fakt zabouch, ne jen přibouch, celou pracku do předních dveří u auta, normálně mi ty dveře prostě zavřel přes všechny prsty až zhasla kontrolka otevřenejch dveří :) málo jsem se divil že mi nic nezlomil. Jsem holt nezničitelnej. Kde sem to byl, jo jasně, takže v šutrech těch 400 dolu a pak koupání ve 2000 metrech. Voda studená, ale osvežující, dáváme si chleba se sejrem a jablko, Vesta vyplaší kolibřík a tvrdí mi že určitě slyšel medvěda a že to je prej ideální místo pro medvědy, tlačíme napuchlý nohy zpátky do bot a drápeme se nahoru. Vest chytře volí cestu nejmenšího odporu po kamenopádu a já si řikám že těch prvních 100 metrů vylezu po skále a tím získám strašněj náskok, nezískal jsem strašnej náskok, nezískal jsem vůbec náskok, akorát jsem se unavil. Zbytek cesty na vrchol dávám pauzy každejch asi 10 metrů, nohy mám už na rosol. Ok, vylezli jsme zase nahoru, Vest tentokrát s náskokem, stíhá si zase udělat svoje samo-fotky a pak už pokračujem zase dolu, cestou doplňujem vodu sněhem, kterej nám pak vůbec nechce roztát, tak stejně nemáme skoro co pít :) šlapem do toho co to dá a přicházíme v 1945 zničený, ale příjemně, těšíme se domů na pivko? FST! Večer party ala Czech, sedíme v autě, posloucháme disko a pijeme pivo do 2 do rána. Pozvali nás na 6ku na párty? Jo. Deme tam? Ne. Pak už jenom vyčurat a spát.

GALERIE FOTKY OBRÁZKY

03-06/08/08 - Tercel Down, REPEAT, Tercel Down

Neděle, vstávám kolem 1200, Vest už je v práci, Toyotu si samozřejmě vzal, snídám kafe a poslední jedlou čínskou polívku a jdu pjéšo do resortu, cestou před dálnicí potkávám Guye se ženou, tak me hodej pres dálnici k House Keepingu, jdu k Vestovi do krámu, beru mu klíče a jedu do Princetonu pro jídlo a piva po tý silnici jak v rakouzskejch alpách, ale bez tunelů, mastim to fest, snažim se držet průměr nad 120kmh, rádio žádný, auto jede skvěle, tak ho chválim, když v něm neni moc lidí šlape jako hodinky, míjim ceduli Princeton 14km a silnice se zase zlomila do strašnýho klesání, tak jsem tam kopnul za 2 na automatu a brzdil jsem motorem a najednou ticho, dobrzdil jsem to brzdou a zustal viset dole v průsmyku na dálnici a nechtělo to nastartovat. Tak jsem to odtlačil asi 300 metrů do kopce, naboso, protože jsem měl jenom sandále a klouzaly mi v tom boty, na takový štěrkový odstaviště. Otevřel jsem motor, zkotroloval svíčky jestli maj kontakt, měly, tak jsem jednu vypojil dal konektor blízko karoserie a zkoušel startovat abych viděl jestli bude skákat jiskra a ono hovno, napadlo mě rozebrat rozdělovač, ale blbec jsem si zrovna ten den nechal doma kleště od Victorinoxu, naštěstí Vest zapoměl svůj malej švýcarák v kastlíku, takže jsem to rozebral, očistil kontakty, složil, zkoušim to znova a pořád neskáče, tak jsem ho zase rozebral a koukám že ta packa co se tam točí a dává signály těm svíčkám je na stejnym místě jako minule. Nechal jsem to otevřený, startuju, točim motorem a koukám že se ta svině nehejbe, tak mi to docvaklo, rupnul rozvodovej řemen, to švýcarákem nespravíš. Tak jsem odtlačil auto o kus dál, úplně na kraj, stopnul sem karavan, takovej starej páreček v něm byl, byli strašně hodný a dali mi studenou plechovku koly a já tam seděl na jejich obejvákový sedací soupravě a v těch umouněnejch rukách od motoru jsem sosal tu količku a vyprávěl jak jsem z Evropy a vlastně všechno od 82' a ten děda nás mezitim vez zpátky 60km do Manningu. Večer už se nic nestíhalo, oznámil jsem suše Vestovi že máme nepojízdnej trakař někde 60kiláků na východ u dálnice, domluvil sem se s Josephem,  týpkem z Filipín (je jich tu asi 20) kterej dělá to co já jen jiný šichty, že mi pučí auto další den.

 

Pondělí, ráno jsem vstal, odběh na net na wiki mrknout jak se mění rozvoďák a nastavujou a časujou ventily pak jsem vzal Josephovi auto, nabral Vesta, pučil si od šéfa klíče a metrickou Golu (sokety) a jeli jsme k autu, rozebrali jsme to a rozvoďák na kaši, sundal sem víko od motoru, všechno vypadalo v pohodě nezvohejbaný, tak jsem si oddych. Dojeli jsem těch 14 km do Princetonu, nakoupili jídlo za 150 baků a 48piv  za 100 a jeli jsme zpátky 70 do Manningu, Vest šel do práce, já nabral Josepha a jeli jsme 70 do Hope pro novej rozvoďák, kterej mi po telefonu slíbili, rozvoďák 65 Dolarů, zpátky 70 km a pak zase 60 k autu :) Tam jsme si to zvedli na hever, sundali kolo, rozebrali motor, a vyměnili to na kraji dálnice, Mac Gyver hadr. Docela akce musim říct, neměli jsme stahováky na ozubený kola, nic, ale dali jsme to, šlape to jak hodinky. Dokonce přijeli policajti a klasická otázka: " Everything under control? Yes sir. Thank you, Sir. Good bye, Sir". Ještě bych se měl podívat na alternátor, ale zatim to jede tak to nespěchá, je to tam trošku zbastlený, ale docela solidně a drží to. Takže na kolik nás vyšel nápad sjet si do Princetonu pro jídlo? 60 benzín pro Josepha, 65 Rozvoďák, prakticky dva zabitý dny a pak těch 150 + 100 za jídlo, suma sumárum 375 Dolarů a takovejch 16 hodin :) Jo BTW než jsem se rozhodl to opravovat na místě, volal jsem odtahovku aby mi řekli za kolik mě odtáhnou těch 14 kiláků do Princetonu a řekli mi že něco kolem 200 dolarů!! A pak každá hodina mechanika stojí 80 :) Takže jsme vlastně nakonec dost ušetili a máme novej rozvoďák zase na 100 000km. Večer párty na Site 5, piva dost, lidí moc, je tu fakt strašně moc mladejch lidí, každej den potkávám nový a nový je to jak nějaká pitomá High School tady, zvlášť mi nesedí že jsou to všechno Anglický Kanaďani, jsou takový moc Americký.

 

Úterý, vstávám pozdě,mám odpolední od 1400 do 2230, celej den nuda a večer záhul FST, uklidit celou hospodu, všude vytřít, záchody, umývárky, po práci Party na Site 5 prozměnu, seru to fest, protože mam dneska ranní, do postele ulehám kolem 0230 dneska .

 

Středa a budík nebudí, pípák nepípá, Fest nevstává a přichází pozdě do práce. Ten hovaďák šéf mi pustil lidi do fitka než jsem to stačil uklidit a ještě nezavřel bazén, takže když jsem tam rozespalej přišel o hodinu pozdějc než jsem měl už se mi tam toulaly nějaký ženskýa to ještě ani nebyla otestovaná voda v bazénu na kvalitu, nevadí, já v tom dneska plavat nebudu. Dopoledne záhul, práce až nad hlavu a zbytek dne jsem se poflakoval, bral jsem si různý auta a jel se dycky někam projet pod nějakou zcestnou záminkou :) Pil jsem kafe, nebo jsem šel do Bears Denu, což je takovej místní bar, kterej se otevírá až večer, tak si tam chodim na limonádu když je zavřeno, protože mam od všeho klíče a vysílačku a jsem hroznej mistr Janitor.

 

Zejtra máme v plánu trail na Mt. Frosty, 2400m vysoká, největší v parku, mělo by to bejt cca 29km, plán je dát to za 8 hodin, tak uvidíme. Zítra jsme oba off tak toho chceme využít.

01-02/08/08 - Manning Park v1.1b

Pátek, první den práce, mytí záchodů, vytírání kolem swimming poolu, ta práce se mi začíná líbit - ne. Pracuju s Guyem, v pohodě typ asi 6-7 pětek, má tu i ženu a maká tu asi už fůru let. Má to tu docela pod palcem, řiká mi že ať se ulejvám a ať si beru hodinu na oběd, ukazuje mi všechny triky, ukazuje mi kde jsou klíče od všech aut a traktorů a golfovejch vozítek.

 

Sobota, prace od rána FST, jezdim Johnem Deerem, jezdim Bílym Dodge Vanem s obsahem asi 3423 litrů, některý lidi jsou fakt prasata, zjišťuju že ženský jsou mnohem větší prasata než chlapi, ženský koupelny se musej mejt asi tak dvakrát častějc než pánský, nechápu. Je to vážně tak složitý hodit toaleťák co si utrhnu do záchodu a ne ho rozthat na malý kousky a rozsypat všude po podlaze?

 

27-31/07/08 - Vancouver Island

V neděli breme šeky, balíme stan, rozdáváme karimatky a stan protože pro to už neni místo v autě a vyrážíme směrem Manning Park na náš nedělní pohovor.

Přijíždíme přesně ve 2 hodiny, na parkovišti se měníme ze zevlů na managery, změna provedena obutím Puma shoes, kalhot a košile, učesání fousů a ulízání řepy. Pohovor neni pohovor ale prostě nás chtěj, tak řikáme že jo, že je jedno co budem dělat a že přijedem někdy ve čtvrtek a začnem makat v pátek. Odjíždíme směr Chilliwack, máme skluz? Máme. Nabíráme Edith a jedeme na trajekt, ujíždí nám o půl minuty protože maj hovaďáci neznačený dálnice a jedinej prostřední pruh vede na trajekt, mimochodem to že jsi měl bejt v prostřednim pruhu ti značka suše oznámí né dřív než padesát metrů po tom co jsi měl odbočit. Kewl. No nic čekáme hoďku a půl ma další, deme se napást do Subwaye, Teriyaki chicken palsy bány.

Do Nanaima přijíždíme už za tmy, SatNAV nás dovádí až do kempu, kde kupodivu kempujem, jsme utahaný, jdeme spát.

 

Pondělí, ráno přes Port Hardy a old forest s megavelkejma stromama a meganáloží žlutejch turistů míříme do Ucluelet, ale v horách nám dochází olej a tak s Edith stopujem do Uclueletu a kupujem olej, potkáváme tři ruzný lidi a rady plas, získáváme info o spotu u zatopenýho lomu plas. Vracíme se s olejem s typem co dělá akupunkturu, dostáváme supr mapu a fůru rad kde spát a jak spát a za kolik minut bude pršet ( měl pravdu BTW) je pozdě, proto volíme nejbližší místo, místo je to hustý, žijeme tu. Fotky plas. Voda plas. Oheň plas. Buřty plas. Ty jejich bombóny měkky (Marshmellows) plas.

Úterý,moc nevstáváme dáváme si raní kopání, pára nad hladinou lesy v mlze, mistrovství. Jedeme do Tofina, a Uclueletu, Long Beach - ráj surfařů a Pacifik plas, fotky, déšt, zpátky ke stanům ,stany tam jsou - tady se asi fakt nekrade, buřty za 12 Baků mastíme czech style a Marshmellows a píčoviny, baileys.

Středa, vstáváme vůbec moc ne, plavání, balení a jedeme do Nanaima na trajekt do Vancouveru, vyhazujem Edith u kamarádky a jedeme bydlet s Biancou do Motelu 401, sprcha a postele plas, večer se potkáváme s Gabrielem, kterej už je ve Vancity a dáváme pizzér a piva pak k Edith pro MP3 a bágl a na hostel, vyčurat a spát.

Čtvrtek, vstáváme moc ne a jedeme do města. Edith jak nás slyšela pořát plácat o tom jak moc chceme do dineru, tak nějakej vyhmátla ve Vancouveru, takse tam jdeme všichni na rozloučenou najíst, pak hodit Edith na letište, rozloučit se s Biancou a jedeme do Manning Parku.

Cestou  A&W burger kterej máme nejradši, za jízdy se s Vestem na dálnici měníme za volantem, u automatu to neni problém, přijíždíme pozdě, nikdo nás nechce, nakonec nás chtej a daj nám site 33 na spaní ,potom co jsme už byli skoro na hostelu za 30 baku. Bydlí tu Tremor, kterej je ranger a je divnej fest.

Po pokoji nám lítá myš tak squatujem v horním patře na palandě jak somráci. Trošku toho pivíčka.

18-27/07/08 - Kelowna 2

Probouzíme se ve 4 ráno, máme dost. Včera jsem to trošku přepískli s pívem a pak nemohli spát, suma sumárum sme dohromady mezi sebou naspali tak 5 hodin. Honem do koupelny, honem do kuchyně, rychle kafe, rychle ohřát párek, hned ho do sebe narvat, kafe dopíjet cestou do auta, řídit, honem honem, 0445 jsme v sadu. Kish nás nechává makat první půlku dne dohromady na jednom stromě, ale když zjistí že jsme strašně dobrý tak nás klasicky rozsazuje a nemluvit a pracovat, honem honem. Pracuje se od 5 do 9, pak je 9 minut a 58 vteřin pauza, pak zpátky na štafle, honem honem, break is over, pracovat do 11:00 pak je 29minut a 58 veřin lunch break a zpátky do korun, trhej ty jabka zmetku dobře! Po šichtě máme strašně dost, odpočíváme u auta a přicházejí ostatní, všichni jsou to Francouzský kanaďani, poznáváme Benjamina, Cynthii, Veronique, Edith a Daniela což je bejvalej polák, teď už Kanaďan, docela borec, má rád Jaegermeistera :)Když se vzpamatujem jedeme na pláž s Benjaminem, Danielem a Edith, pak my na hostel oni do sadu :)

Další den to samý, ráno kafe, práce, máme dost, pláž, nabíráme Travise, car show (fotky nemam :( ) a hospoda.

Práce, beach, pivo, spánek.

Práce, beach, pivo, spánek.

Práce, beach, pivo, spánek.

Ve středu jsem nešel do práce, protože......protože se mi prostě nechtělo, zevluju na hostelu a kontaktuje mě Bianca, která právě přijela do Kelowny a doslechla se že jsem hroznej mistr přes jablkovej byz, tak když Vestík přiváží trakař, tak jí nakládáme a vezeme jí ukázat Kishovi, Kish je rád, chce jí, mne si ruce :) Jinak středa je DOUBLE-WHOPPER-WEDNESDAY takže nakládáme Biancu, Travise a Gabriela a jdeme se pást do BurgerKinga. Základ je koupit si dva Wopry, vybalit je z papíru, dát si je pěkně na sebe a narvat si je do masky. Máme dost? Máme. Jdeme na kafe? Ále jo. Gabriel kterýmu je 18 a vypadá na patnáct mi vysvětluje všechno kolem kafe a objednává mi specialitu, kterou ani nemaj na lístku, ale vybírá moc dobře.

Rozvážíme lidi a jdeme spát první den do sadu. Ráno pro změnu práce, máme hrozně mega dost, jediný co mě drží nad vodou je techno a psytrance, co si celou šichtu vtírám do mozku.

Ztrácim pojem o čase, je nějakej den, pokračujem v práci, pak beach, pak pivo, nebo vejlet někam, takhle to jde až do soboty, kdy prostě po šichtě říkáme Kishovi že končíme a končíme. Bianca a Edith nás ukecali k vejletu na Vancouver Island, cokoliv rači než další den na plantáži s Darth Vaderem na quad-biku. Edith odjíždí už v sobotu, Veronique  jí hází do Chilliwacku, my tři ještě zůstáváme, musíme do Laundrette vyprat, vyměnit olej, jíst burgry, pít s frantíkama a Danielem v sadu a učit frantíky česky a anglicky.

13-17/07/08 - Kelowna

Nějakou dobu jsem sem nic nehodil, tak se pokusim vyhrabat z paměti co se všechno stalo.

 

Takže po Heater Trailu v Manning parku jsme nasedli do kočáru, sjeli si těch 1000 vejškovejch po gravel road zpátky na dálnici a pokračovali jsme do Princetonu, "město" asi 70k od Manning Parku, dost šílený místo, vystavěný v poušti v místě kde se rozdvojuje HWY. Zastavili jsme na kafíčko, který se tu zásadně dolejvá dokud nemáš dost bez doplácení a seděli jsme v takovym dineru, pak už jenom benzín a zpátky na HWY3 směr Kelowna. BTW tady jsem poprvé pocítil jak máme proti všem strašně malý a slabý auto, i 16ti letý spratci tu maj Ford 250, což je asi šestilitrovej pickup.

Do Kelowny jsme dorazili kolem 7-8 večer, Vest vytáh LP a vyhledal hostel, nejlepší hostel na světě, nehoráznou fortunou jsme získali dvě postele, ale jaký jsme měli štěstí jsme ani netušili, zaplatili jsem na jednu noc, ale po dvou hodinách jsme už věděli že tu budem nejmíň noci dvě a ve dvanáct v noci jsme předplatili hostel pro oba na dalších 8 dnů, takovej to na nás udělalo dojem :) Hned jsme si zabrali dvě místa na terase odkud jsme všechno a všechny viděli a kde kolem nás museli vždycky všichni projít když šli do kuchyně nebo kalit na terásku. Nezvedli jsme se po asi 5 hodin, aby všichni pochopili, že ty dvě místa jsou už prostě naše a že nejsou tudíž pro nikoho jinýho. Pochopili. První hoďku jsme seděli a kecali sami., ale pak se postupně začali šourat odevšaď lidi a nakonec se kolem nás sedících značících si teritorium rozjela nehorázná kalba. Což mi připomíná že vlastně když jsme vlezli do hostelu, tak přiběh nějakej klučina a řiká ať mu prej dám raketu, se ho teda ptám proč jako a on že má narozky, tak jsem mu narval :) Ale zpět, kalba, všechny už známe, se všema sme strašný kámoši. Máme dost, deme spát do nejlepšího pokoje v celym hostelu a já fasuju !double!,   slovy: D A B L B E D, ulehám a spim.

Ráno jedeme do "města" do infocentra, kde necháváme jako klasický čecháčci auto, abysme neplatili na hodinách a jdeme si ty dvě hlavní ulice, co formujou centrum, projít. Po návratu na nás čeká dárek ve formě první pokuty za asi 50 baků, což mi připomíná že jsme jí ještě nezaplatili, kua! Jinak v kelowně je hrozný vedro, ale tim myslim fakt hrozný,  ne vedro typu "voe to je vedro, poď na jedničku na zahrádku" ale vedro typu " kua jdi blíž u silnice Veste z tý stěny to strašně sálá, mi to uškvaří ruku voe" Na hostelu poznáváme Trevora z AU kterýho taky vystěhovali z místnosti č.6 do místnosti č.1 což je naopak asi nejhorší místnost v hostelu, ale nám to nevadí. Pořád žijeme z dablčízů a velkejch sprajtů a jezdíme se koupat každej den, začínáme se docela nudit.

Z nudy jsme se rozhodli najít si práci, jdeme do nějakýho Immigration Centre a řikám tý bábě: "chci pracovat v IT zhruba tak tejden a chci tak 45-60 dolarů na hodinu" a ona mi řiká: "ne, pudeš trhat jabka za 10", tak jí povídám: "dobře". Ve FR centru mluvíme proti pravidlům Anglicky a za odměnu dostáváme kopii s adresama sadů, jedeme zkusit jeden na blind. Najdeme adresu, Vest naviguje dobře, když má v ruce mapu mluví eště míň. Prostě sme mu vjeli do sadu, zaparkovali auto před jeho barákem, vzbudili mu ženu co se vrátila z JAR a neví co se děje, jakej je den nebo kolik je hodin a zeptali se :"Brej den, nemáte nějakou práci?", ale manžel byl někde na traktoru a žena jak sem už řek ví tušku, takže srát, další sad je na druhý straně města, tak jedem.

Plantáž jsme našli, mluvíme se starym Kishem, bejvalej maďar, co do Kanady utek v 53' s 3 letou mezizastávkou v UK, tak jsme si počekovali :) Kishovi se líbíme, bere nás, zítra ráno v pět začínáme. Taky jsme viděli hromadu stanů pod jabloněma, hovaďáci v tom sadu snad i bydlej. Jedeme na pláž a na hostel, protože na to máme, nebydlíme v sadu a máme auto a jsme z Evropy.

12-13/07/08 - Manning Park

V sobotu jsme nasedli do auta a jeli zhruba 300km na vychod. Prijeli jsme do jednoho udoli mezi  horama se zasnezenejma vrcholkama a nasli jsme cestu k vysilaci na jednom vrcholku.Vyjeli jsme, nebo spis se vyskrabali, na tu horu s vysilcem, nechali tam auto s vecma a zabalili si to nejnutnejsi na 2-3 dny chozeni. Je tu jeden trail, kterej vede na asi 30km vzdalenou horu s jezerem, tam tam chceme dojit. Dneska jsme usli jenom 5km, protoze se stmivalo a postavili jsme stan na prvnim moznym miste. Dalsi mozny misto by bylo az za dalsich 10km a to bysme v noc neusli. Jidlo jsme povesili na strom asi 100m od stanu, aby na nas nenabehli medvedi.Vstali jsme docela pozde, kolem 9 hodiny, sundali jsme jidlo ze stromu, nikdo ho nesnedl a uvarili si cinskou polivku k snidani. Pak jsme slozili stan a zbalili veci a vydali se z taboriste smerem k Nicomen Lake, tam jsme meli puvodne taborit. Z mapy jsem vedel ze to ma byt 18km a cesta zpet by tudiz byla asi 23km, nasli jsme camp cestou na jezero a domluvili se Vestem, ze postavime stan uz tam, nechame tam vetsinu veci a pujdeme zbylejch 9km k jezeru, kde muzeme bejt tak hodinu a pak zase 9 km zpatky ke stanu. Takze na zitra nam zbyva cca 14 km coz snad ujdeme za 3.5 hodiny, takze budik jsem nastavil na 7 rano. Dneska jsme teda usli asi 27km a musim rict ze to je docela zahul. Skoro se nemuzu hejbat, z casti jak mam namozeny snad vsechny svaly a z casti protoze jsem si spalil nohy jak nejsou zvykly bejt na slunci :-) Cesta to byla dlouha a pomerne narocna, je to tu fakt horska turistika ale ty vyhledy jsou masivní. U jezera nam dosla pitna voda, takze od ty doby pijeme vodu z potoku, ale jsou tu cisty a taky jsem do toho nahazel par jodovejcjh tablet. Dorazili jsme do tabora kolem 20:00 , jen jsme snedli zbylyho burta, zbytek cokolady a nejakej chleba, par twinu proti komarum, tech je tu vsude strasne moc, a honem do stanu. Teplota uz klesa k 5 stupnum, takze noci jsou uz dost studeny. Vcera me ta zima as 14x probudila. Krome komaru jsme zatim videli krepelky s malejma, nejaky srnky a jeleny a ty jejich malu kuzlatka nebo jak se to jmenuje, nejakyho drzyho ptaka co na nas nalitaval kdyz jsme varili rano, v noci prisel dalsi jelen, ale toho jsem nevidel, jenom slysel a rano videl stopy a nejaky chipmunky nebo co, vzdycky panackujou a rozhlizej se dokola, jsou malicky a zadny medvedy, coz je asi I dobre.

 

PS: Fotky jsou klasicky na http://picasaweb.google.com/mistrfu

Mesto - zevl

UTERY 08/07/08

Po trojim zamacknuti budiku jsem finalne vstal kolem desaty hodiny, pokoj byl uz napul prazdnej jenom Taka si balil svoje serepeticky a razil do knihovny, kde ztravi prozmenu celej den a vecer, nez se zase privali.

Vcera vecer po tom co jsme vylezli ze Seabusu jsme sedli na Skytrain, vylezli u nas a ze si jste skocime k Natovi na burgr. Vest sel do dvou cizu a ja protoze sem vetsi a silnejsi do dvou dablu, nemalo sme se vsak podivili nad cenou kdyz dabl stoji jenom o 4 centy vic nez ciz za 1.35. Tim padem je rozhodnuto, zit se bude na dablech. Cestou z Nata jsme si skakli na jednicku do Ivanhoe, kde jsme se hned v sobotu po prijezdu docela setnuli a pak uz zpatky na celu. Sel jsem si dat vecerni twin na balkonek, sedim kourim Velblouda a prisli me navstivit dva Mexikanci. Pato a Abraham se myslim jmenujou, makaj tu necekane na cerno za 10 na hodinu a setrej na cestu do Brazilie, kam chtej jet jeste letos. Pak jeste prisel Danny a Taka a rozjela se pomerne hodnotna debata o burgrech, zenskejch a cenach v ruznejch castech sveta. Ve zkratce je mexiko levny a japonsko drahy, v mexiku maj levny a spatny huleni a v kanade dobry, v japonsku je draha rejze a sony uz vlastne neni japonska firma. Pak uz jenom sprcha a spat.

No ale zpet k dnesku, vyhrabal jsem se do knihovny, cestou podel dalnice asi 15 minut. Klasicky jsem doma nechal pas, takze jsem si nemohl zazadat o karticku, tudiz wifi minus, ale na jejich kompiku jsem se aspon spojil s Ircou a napsal mejl domu. Cestou domu jsem skocil do 7eleven na Slurpee za 1.29 coz je snehova trist s podivnejma prichutema typu megakysely jablko, nebo fialovej Gatorade napr. Namichal jsem I smes z asi 5 prichuti. V HSBC mi vytvorili kanadskej ucet v podstate over-the-counter a hned mi vrazili do ruky kreditku, samozrejme se za ucet nic neplati.

Prochazka cinskou chuti prinesla ovoce ve forme pytliku prazenejch ancovicek sypanejch sesamem, cinska nahrazka bramburek nejspis, necekane to vubec neni spatny prestoze sladkou rybu jsem jeste nejed.

Grouse Mountain

PONDELI 7.7.

Rano klasicky parek s horcici a chlebem a horcici s trochou horcice. Samozrejme na balkone a twin k tomu, pak na Skytrain do mesta poresit national security number, strasna byrokracie, umely vytvareni pracovnich mist atd atd atd...

Daypass se nam hodi, jedeme Seabusem do North Vancouveru a pak busem az k lanovce. Lanovka je docela velka, kabinova, jezdi do kopce a zkopce a stoji nekrestanskejch 35 baku single trip. Na lanovku srat, dame se prvni kanadskej trail a to Grouse Grind na Grouse Mountain. Delka 3 km prevyseni 950 metru. Vest nasadil dabelsky tempo a zavodi s vendickama ja si jdu pomalu ale jiste stylem ruskej tank, cestou jsem predesel asi 3 lidi, cestou me taky predeslo asi 300 lidi. Kdybych to cely nejak zprumeroval tak to bylo jako lizt kilometr do vzduchu po panelakovejch schodech jen se schodem vysokym asi 40 cisel.

No nahoru jsme se vyskrabali oba, ja mel dost, vest taky, ale behem deseti minut o ktery prisel driv se stihl srovnat a hrat hroznyho haura. Nahore turistu je tu dost, 596ml spritu za 3.5 baku, lumberjack show kde chlapici behaj nahoru po stromech jako ja jezdim autem po zemi, medvedi co moc nevedi a mrkev nezerou, sochy vyrezany z celejch kmenu a takovej normalni cervencovej snih, takovej jak ho mame v cervenci u nas na horach 5km od prahy plno.

Dolu jsme nejdriv zkusili jit po ceste ale asi po 700 metrech jsme potkali, kanadany co sli proti nam a rikali ze to nedame do setmeni a ze tam sou zaveje at se raci vratime ze nas v noci zmastej medvedi, tak sme se vratili a dali jsme to dolu BCBC trailem, strmy hrozne, misty jsme nevedei jestli jdeme vubec po trailu, naprsto neupraveny. Unaveny fest jsme dosli ke spodni zastavce lanovky, cechackovsky jsme predbehi ohromnou frontu na bus a ted deme na seabus do centra.

Ps: poti se mi hrozne zadel

Středa 9.7. Vancouver BC

Poranimkafisesomramananetdoknihovnyracihnedplus.

Tak mi zbejvá 9 pracovních dnů

9 pracovních dnů, nebo spíš nocí, na který se vážně netěšim. Poslední dobou se všechen volnej čas točí kolem příprav a když něco zbyte tak jsem s Irenou, která mi tak nějak dodává klid. Posledních pár tejdnů bylo docela šílenejch, přesčasů až nad hlavu do toho se mi začlo srát auto a navíc stěhování a s tim spojený papírovaní, ukončování mý existence v UK, shánění bydlení na měsíc.

Nakupuju věci co si myslim že budu potřebovat, ale jak se znám tak bude zase polovina k ničemu, ale lepší je bejt overequiped než se tam pak někde zaseknout a řešit jak se obejít bez nějakýho nástroje, nebo vybavení.

Takže co už máme s Vestíčkem pořešeno jsou víza a pracovní povolení, nebo alespoň něco jako pracovní povolení, letenky, zjištěný ale nezajištěný cestovní pojištění, zjištěný a nezajištěný ubytování na první tejden ve Vancouveru, boty a batoh. Boty a batoh je základ, nemít jedno z toho tak jsem ještě neklidnej.

Tenhle příspěvek jsem poslal e-mailem

Tak jestli bude tohle fungovat tak to asi vážně začnu používat.

Psát si blog mailem je jednoduchý, vždy po ruce a navíc budu mít i automatickou zálohu všech vlastních příspěvků.
Co me zajímá je formátování a samozřejmě taky jestli to půjde mejlem u ž nějak třídit a taky jestli se to samo rovnou publikuje, ale řekl bych že ne.

Tak tohle dopisuju až po tom co mi příspěvek došel do blogu, je potřeba ho publikovat zvlášť. Bohužel.